Ze snů do oblak

Moc jsem přemýšlel o názvu tohoto povídání. Líbí se mi „Můj život letce“ – to je knížka, kterou mám doma, vyšla někdy za války a jejím autorem je Ernst Udet, jeden z nejúspěšnějších německých pilotů první světové války, avšak za nacismu generál nacistického letectva. Věřil Hitlerovi, ale v roce 1941 se zastřelil. Jeho psaní před nacismem je docela zajímavé, ale tak se moje povídání jmenovat nemůže.
Hodně přemýšlím o tom, že jsem měl možnost létat i v komunistické totalitě. Strávil jsem na nebi přes 17000 hodin na 35 typech letadel. V rodině i s přáteli jsme komunistickou zvůli odsuzovali. Mnoho obyvatel Československa tiše odsuzovalo zločiny režimu, ale vykonávali svoje zaměstnání, což byla většina národa. Zdaleka ne všichni byli otevřenými bojovníky proti totalitě. Ano, byl jsem součástí většiny.
Měl jsem opravdu velikánské štěstí, že se mi hlavně v létání hodně povedlo přes můj buržoazní původ. Od útlého mládí jsem snil o létání a do dnes jej po celý život miluji.
Jsem ale přesvědčen, že kdyby nenastal nešťastný únor 1948, nebyl by letecký život naší generace horší.
Mohu jen připomenout slova Jana Nerudy, která se na můj život opravdu hodí:
já ledačím jsem byl v tom božím světě
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.

Toto není jenom povídání o létání. Musel jsem zmínit krásu mého rodiště a trochu  historie mé rodiny i zaměstnání před nástupem k ČSA. Nemohu na to vše zapomenout.
Byla to zvláštní doba.