Létání 2. díl

Detailní popis produktu

Z levé strany je všechno jinak. Ale člověku to dojde pomalu, mnohých věcí si povšimne až za půl roku. Pocit, když se letadlo poprvé dá do pohybu, je nezapomenutelný. Myslím, že něco podobného cítili objevitelé při dosažení severního pólu, jen jim při tom úžasu bylo víc zima. Dojem radosti smíšený s jakýmsi stínem nedopatření – opravdu tady mám být? Nezdá se mi to? Tak takhle to tedy vypadá, a teprve až sám řeknu, že se poletí, tak se poletí! Můj kolega v kokpitu hraje svou roli dokonale a nechává na mě všechna rozhodnutí. Ač sám kapitán a instruktor, tváří se jako druhý pilot začátečník a nechává věci jít svým tempem. Pozvolným, jenž ovšem z levé strany působí dojmem vražedné rychlosti. Po první půlhodině přijde malé rozčarování: neumím na levé straně sedět! Jak to? Opravdu by mě to nenapadlo, ale druhý pilot na pravé sedačce je neustále mírně skloněn doleva, aby dosáhl na všechny přepínače a dobře viděl na přístroje, většina kterých je umístěna uprostřed, mezi oběma křesly. V této podivné pozici jsem prožil mnoho let, aniž bych si něčeho všiml, a vůbec nechápu, proč mě nyní bolí krk a záda, když někdo vejde do kokpitu, zatvrzele se odvracím doleva k oknu, a neumím si vhodným způsobem někam uložit nohy. Z prvních letů se nový kapitán vrací domů s pocitem, že byl v lese a kácel stromy.
Proces přechodu z pravé židle na levou, jenž obnáší opravdu pouhý metr a půl pohybu doleva, je ve skutečnosti mnohem složitější. Fundamentálním rozdílem je změna z pozice zaměstnance do úlohy ředitele. Posádka letadla je jako malá organizace, která se ustaví před letem, musí fungovat za všech podmínek pro spokojenost majitelů i cestujících, a po letu je zase rozpuštěna. Platí v ní všechna pravidla pro vedení dobré firmy: musí mít jasná pravidla a efektivní vedení. Musí mít zaměstnance, kteří pro svého šéfa udělají víc, než jen musí. Šéf musí mít jasno v tom, co se děje. Ještě mnohem důležitější je že ví, co se dít bude, a o tom musí své lidi přesvědčit. Je toho mnohem víc, a zdaleka ne všechno se dá naučit za pouhé dva měsíce. Tak dlouho trvá výcvik, než vás nechají letět s opravdovým druhým pilotem. Přitom není vůbec řeč o ovládání letadla. To je jaksi samozřejmost o níž se již nemluví, na vysvětlování správného způsobu přistání není čas. Ani to není důležité, neboť po prvním půlroce člověk pochopí že mnohem větší váhu, než ohromit krásným přistáním, je dostat letadlo bezpečně na zem. Až k letištní budově, celé a v pořádku, pokud možno na čas, s minimálním počtem stížností od cestujících či z řad ostatního personálu. Věci, o kterých se v knihách obyčejně nepíše, a normálního laika ani nenapadnou.